Pochopení problémového hráčství a jeho známek, příznaků, diagnózy a příčin

Problémové hráčství (nebo také patologické hráčství) bývá lidmi často nepochopené, podobně jako spousta dalších závislostí. Běžný člověk obvykle osobu závislou na hazardních hrách hned odsoudí jako chamtivou, línou nebo naivní. Není překvapením, že takové předsudky problémovému hráči neprospívají. Vedou místo toho k další stigmatizaci problému a vytlačují nešťastníky trpící tímto problémem na okraj společnosti, kde je nepravděpodobné, že jim někdo poskytne tolik potřebnou pomoc.

Motivací k sepsání tohoto článku pro mě byla touha informovat a vzdělávat o skutečné povaze závislosti na hazardních hrách. Doufám, že po přečtení budete mít pro problémové hráčství větší pochopení, dokážete ho akceptovat a dokážete se s ním vypořádat, když se s ním ve svém životě setkáte.

1. Co je problémové hráčství?

Problémové hráčství je nutkavá touha hrát hazardní hry a setrvat u toho tak dlouho, jak je to jen možné. Problémoví hráči pokračují v hraní navzdory jakýmkoli negativním důsledkům, často i v případech, kdy si svoje destruktivní návyky uvědomí.

Jak už název napovídá, je to dáno tím, že závislost na hazardních hrách je skutečnou závislostí. Hráči při hraní zažívají pozitivní stimulaci. V mozku se jim uvolňují chemické látky navozující příjemné pocity, jako je serotonin, dopamin a noradrenalin. Tyto chemické látky způsobují u člověka blažený stav, který se označuje jako „gamblerský rauš". Můžete si to představit jako euforii, kterou lidé zažívají pod vlivem drog nebo alkoholu. Hráči si na opojení zvyknou a nakonec si na něm vybudují závislost. Pociťují dokonce i abstinenční příznaky jako při zneužívání návykových látek.

Jak tedy vidíte, problémové hráčství není jen o penězích, i když mnozí jsou pořád přesvědčeni o opaku.

2. Jak se někdo stane problémovým hráčem?

Závislost je velmi komplexní záležitost. Závislost člověka nelze dávat za vinu jedné konkrétní věci – a už vůbec ne člověku samotnému. Skutečnost je taková, že závislost bývá výsledkem kombinace biologických, psychologických, sociálních a spirituálních faktorů (tzv. bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti), přičemž v případě závislosti na hazardních hrách k tomu ještě přibývá prvek herního designu.

Problémové hráčství začíná zpočátku nenápadně, člověk si obvykle v rámci večerního povyražení s přáteli pár hazardních her zahraje. Ale i těch několik prvních zdánlivě neškodných her testuje odolnost člověka vůči závislosti na hazardních hrách. Kasinové hry jsou totiž navržené tak, aby u nich člověk prožíval co největší napětí, které ho nutí hrát a utrácet peníze. První výhra vás vystřelí do nebe a první prohra je zase zdrcující.

V konečném důsledku jsou to ale právě tyhle první výhry a prohry, co lidi přivádí zpět. Ten, kdo vyhrál, chce znovu zažít vzrušení z výhry, zatímco ten, kdo prohrál, chce získat zpět svoje ztráty. A právě tady většinou začíná závislost na hazardních hrách.

Skrz kombinaci designu kasinových her a chyby našich nervových spojů si náš mozek zvykne na uvolňování zmiňovaného dopaminu, serotoninu a noradrenalinu, které navozují příjemné pocity, a my jsme pak nuceni hrát znovu a znovu. Z psychologického hlediska začneme být posedlí myšlenkami na vyřešení všech našich životních problémů jednou velkou výhrou. Zároveň ale chceme vyhrát zpět všechno, co jsme do té doby prohráli.

Pokud hráč není vůči závislosti odolný, nebo aktivně nedodržuje postupy bezpečného hraní a nepoužívá nástroje zodpovědného hraní, s navyšujícím se objemem hraní si sám začne kopat čím dál hlubší jámu.

Problémové hráčství je totiž takový začarovaný kruh. Pravděpodobnost stojí proti vám, takže o peníze nakonec přijdete. A to vás sžírá, takže se vrátíte, abyste je vyhráli zpátky. Jenže akorát prohrajete ještě víc. Postupně tedy hraním trávíte víc a víc času, případně na hraní nemůžete vůbec přestat myslet.

To může vést ke ztrátě kontaktu s rodinou a přáteli nebo vás propustí z práce. A dluhy se začnou hromadit. Pociťujete úzkost, strach a depresi. Jediný únik z vaší situace (protože dál nedohlédnete) představuje jedna velká výhra. Ta ale nikdy nepřijde. Pokud nevyhledáte pomoc, zůstanete v tomhle zničujícím koloběhu, dokud nepadnete na úplné dno.

3. Fáze problémového hráčství

Doktor Robert L. Custer byl prví, kdo popsal průběh rozvoje závislosti na hazardních hrách a rozdělil jej do třech fází. Nastínil tím dodnes používanou kategorizaci.

  1. Fázi výhry spouští první výhra gamblera a uvolnění dopaminu a serotoninu, které ho motivují k dalšímu hraní.
  2. Fáze prohry začíná ve chvíli, kdy hráč nevyhnutelně utrpí první z mnoha proher. Prohry se hromadí, hráč se snaží vykompenzovat ztráty, peněz ubývá a jeho duševní zdraví se zhoršuje, což vede k prohlubování stavu zoufalství.
  3. Fáze zoufalství je typická záchvaty úzkosti, beznaděje a depresí. V důsledku hraní se hráčům hromadí dluhy, přichází o práci a izolují se od rodiny a přátel.

Custer psal i o finanční spirále problémového hráče a fázích zotavení ze závislosti na hazardních hrách, které jsou ale tématem jiného článku. Dnes už se kromě Custerova přístupu používají i jiné způsoby kategorizace závislosti na hazardních hrách.

Cyklus problémového hráčství, zmiňovaný špičkami v oboru, jako je GamCare, popisuje, že nutkání problémových hráčů funguje každodenne cyklickým způsobem, spíše než Clusterův lineární pohled na celkový vývoj závislosti na hazardních hrách. Cyklus problémového hráčství vypadá následovně:

  1. Spouštěč, který po období abstinence vyvolá u hráče touhu hrát. Může mít různé podoby – myšlenka, emoce, zvuk atd. Spouštěče nemusí být nutně v průběhu času stejné a člověk může mít více funkčních spouštěčů.
  2. Nutkání znovu si zahrát vycházející z prožití spouštěče. Tohle nutkání postupně nabývá na intenzitě a je stále těžší ho ignorovat, až nakonec hráč svému pokušení podlehne.
  3. Epizoda hraní, které se hráč oddá ve chvíli, kdy nutkání podlehne. Může být korunovaná výhrou, nebo prohrou.
  4. Po počáteční epizodě obvykle následují další gamblerské epizody. Pokud byla první epizoda vítězná, hráč se pokusí vyhrát více. Pokud to byla prohra, bude se snažit své ztráty vykompenzovat.
  5. Hraní nakonec skončí buď pro nedostatek peněz, nebo času. Tento stav ale nemusí být trvalý. S rozvojem závislosti na hazardních hrách se pravděpodobnost opakování tohoto cyklu stále zvyšuje.

4. Typy problémových hráčů

Problémovým hráčem se může stát kdokoli. Někteří lidé jsou ale k závislosti na hazardních hrách náchylnější než jiní. Odborníci rozdělují problémové hráče podle bio-psycho-sociálně-spirituálního modelu závislosti na tři typy: emocionálně zranitelné hráče, behaviorálně podmíněné hráče a biologicky podmíněné hráče. Každý typ hazardního hráče stanovuje přístupy, jak s ním co nejefektivněji zacházet.

  1. Emocionálně zranitelní hráči – tento typ hráče se hraním snaží uniknou před svými negativními emocemi. Obvykle bývá emočně narušený, v minulosti utrpěl emoční trauma, nemá potřebné dovednosti ke zvládání problémů, a kvůli nízkému sebevědomí má problémy s navazováním vztahů. Své výchozí emocionální problémy může řešit poradenstvím, vytvořit si lepší dovednosti pro zvládání problémů a v konečném důsledku se plně zotavit.
  2. Behaviorálně podmínění hráči – tento typ hráče je náchylný k obsedantnímu chování, kdy nutkavě opakuje stejný sled jednání. Je velmi citlivý na spouštěče z okolního prostředí a má problém udržet svoje nutkání pod kontrolou. Obvykle je nejvhodnější, aby se svého nutkání zbavil při sezeních s vyškoleným odborníkem.
  3. Biologicky podmínění hráči – tento typ hráče je otrokem svého genetického „nastavení". Jedná impulzivně a neustále potřebuje stimulaci. Na jeho léčbu nejlépe funguje kombinace léků a terapie.

5. Známky a symptomy problémového hráčství

Jak v těchto článcích opakovaně uvádím, závislost na hazardních hrách se u problémového hráče promítá do všech aspektů života. Právě tyto negativní důsledky jsou ale shodou okolností známkami a symptomy problémového hráčství. Kvůli ucelenosti jsem vytvořil následující seznam. Jsou v něm rozděleny příznaky podle toho, na kterou část života hazardního hráče mají vliv.

1. Touha s hraním skončit a výčitky svědomí po hraní

Prohrávání peněz není příjemné. Kupodivu. Bez ohledu na to, jak špatně se ale problémový hráč po podlehnutí svému nutkání cítí, není často schopen ovládnout touhu zase si zahrát. Pokračování v činnosti, při které se cítíte špatně, je jasným znakem závislosti.

2. Symptomy související s penězi

Příklady: prohrávání značných částek, snaha kompenzovat ztráty, snění o velké výhře, půjčování peněz na hazard atd.

Když se řekne závislost na hazardních hrách, každému se okamžitě vybaví příznaky související s penězi. Peníze jsou často tím prvotním faktorem, který k hraní motivuje. Řada lidí začína hrát, protože sní o velké výhře a pohodlném prožití zbytku života nebo si přejí zlepšit svoji nebo rodinnou situaci.

Takových snů a přání je ale prakticky nemožné dosáhnout. Hazardní hry jsou totiž od počátku nastavené tak, že hráči jsou vůči kasinu vždycky v nevýhodě, takže z dlouhodobého hlediska můžou jen prohrát. Když si to ale uvědomí, bývá obvykle pozdě.

Tou dobou se už snaží kompenzovat svoje prohry a možná už se u nich rozvinula závislost. Problémy se nakonec s přibývajícím časem jen stupňují. Dluhy se hromadí a rodinám, kterým možná v první fázi chtěli v dobré víře pomoct, nakonec přinesou mnohem víc utrpení než užitku.

3. Symptomy související s časem

Příklady: hraní zabírá stále víc času, ztráta pojmu o čase během hraní, upřednostňování hraní před školou, prací a společenským vyžitím

S rozvíjející se závislostí na hraní hazardních her zabírá samotné hraní víc a víc času. I když problémový hráč zrovna nehraje, většinu času na hraní aspoň myslí. Tenhle „koníček" pak může začít zasahovat do jiných činností, které ho dřív bavily, například do času s rodinou, nebo dokonce do pracovních povinností. Život gamblerů může dojít i do takového extrému, kdy už jen jedí, spí a hrají. Často ale trpí i stravování a spánek.

4. Symptomy související s prací

Příklady: absence v práci kvůli hraní, snížená výkonnost a soustředěnost v práci, ztráta profesních cílů a ambicí

Bez ohledu na to, jestli je problémový hráč zaměstnancem, osobou samostatně výdělečně činnou nebo majitelem firmy, jeho kariéra téměř nevyhnutelně dostane ránu. Zaměstnanci můžou začít zanedbávat práci ve prospěch hraní a osoby samostatně výdělečně činné a majitelé firem můžou rezignovat na povinnosti a ohrozit tím své podnikání.

Symptomy a důsledky související s prací ale rozhodně nekončí ztrátou času. I když gambler tráví v práci stejně času jako dřív, jeho výkonnost může klesat, protože jeho mysl se zabývá myšlenkami na hazardní hry. Může to dojít až tak daleko, že mimo svět hazardních her ztratí veškerou motivaci a ambice.

5. Sociální symptomy

Příklady: zhoršení vztahů, sociální izolace, špatná pověst, lhaní o hraní

Sociální život se u problémových hráčů často kvůli špatným návykům zhoršuje. Můžou přijít o rodinné příslušníky, partnery, přátele a spolupracovníky, a tím upadnout do sociální izolace. Pokud navíc vyjde závislost hráče na hazardních hrách najevo, může to poškodit jeho pověst.

6. Psychologické symptomy

Příklady: hraní jako únik od problémů v životě, nedbalost, strach, podrážděnost, nespavost, úzkost, deprese, sebedestruktivní a sebevražedné myšlenky

I tahle závislost, jak už to tak bývá, způsobuje dotyčným osobám psychické potíže, které se můžou projevovat různě. Jedinci, kteří se potýkají se stresem a problémy v oblasti duševního zdraví, můžou hazardní hry považovat za určitou formu úniku. Jenže tenhle „kamarád" je falešný. Vzrušení pociťované při hře se rychle mění v úzkost, strach a depresi, jakmile dojdou peníze.

Když problémový hráč přestane hrát, začnou se u něj objevovat abstinenční příznaky, včetně podrážděnosti a nespavosti. Pokud se to všechno zkombinuje, uvedené symptomy můžou hazardního hráče dostat až k psychickému zhroucení, což může vést k sebevražedným myšlenkám a sebedestruktivním sklonům.

6. Jak diagnostikovat problémového hráče

Teď už je asi zřejmé, že problémové hráčství není nic, co by se mělo brát na lehkou váhu. Je to záludný a neúprosný nepřítel, se kterým je třeba bojovat, a když se problémovým hráčům nedostane potřebné pomoci, sami to pravděpodobně nezvládnou.

Pokud máte pocit, že se možná s problémovým hráčstvím potýkáte, doporučuji vám navštívit odborníka, případně se obrátit na místní centrum pomoci pro problémové hráče. Je ale jasné, že ne všichni budou ochotni taková opatření podstoupit jen na základě nějakého tušení.

Vřele proto doporučuji udělat si některý z dostupných sebehodnotících testů. Nejrozšířenější je test organizace Gamblers Anonymous. Skládá se z 20 jednoduchých otázek typu ano/ne, kdy 7 a více kladných odpovědí znamená, že se u vás zřejmě nějaké návyky problémového hráče vyskytují. Čím víc kladných odpovědí, tím jsou vaše symptomy závažnější.

Poznámka: sebehodnotící dotazníky od Gambling Therapy, sebehodnotící nástroj od Gamcare a sebehodnotící nástroj od GambleAware fungují velmi podobně a jsou skvělým zdrojem informací, pokud chcete získat druhý názor, než se rozhodnete pro další postup.

Pokud se vaše podezření potvrdí a zjistíte, že vy, nebo někdo z vašich blízkých jevíte známky problémového hráčství, doporučuji pomoc vyhledat co nejdřív. Nejhorší, co můžete udělat, je čekat s rukama založenýma v klíně, protože to situaci jedině zhorší. Pokud nejste ochotni obrátit se na odborníky, kteří by vám pomohli, přečtěte si určitě můj článek o tom, jak překonat problémové hráčství, kde píšu o preventivních opatřeních, kterými si můžete pomoct sami.

Niklas Wirtanen (1)

Niklas Wirtanen

Jmenuji se Niklas Wirtanen, pracuji v odvětví online hazardních her a jsem profesionální hráč pokeru. Díky svým dlouholetým zkušenostem s online kasiny a jinými typy hazardu jsem pronikl do všech zákoutí tohoto odvětví a rozhodl jsem se o to prostřednictvím webu Vegas Expert podělit. Doufám, že vám moje odborné znalosti pomůžou k lepšímu zážitku z hraní.

Jazyk
Čeština
English
Español
Русский
Українська
Změnit zemi
Virginia